Hlavním hrdinou dávného příběhu je chudý mladý ovčák, který pásá svá stáda na horských loukách Jeseníků. Jednoho dne ho oslovil prastarý obr s velikánskou hlavou, dlouhými vlasy a vousy šedými jako skála. „Mám hrozný hlad, nejedl jsem už více než měsíc. Jsem hrozně zesláblý, a proto potřebuji nejlepší ovci z tvého stáda.“ Ovčák strachy ani nedutal, jen duchu hor přikývl na jeho žádost. Rozradostnělý obr hned hmátl pro ovci, zabil ji a po opečení ji celou spořádal. „Když jsi mi takto pomohl, zavedu tě za odměnu do svého zámku. Ovce tu nechej, budou pod mou ochranou, takže se jim nic nestane.“ Ovčák sebral svou hůl, nasadil si beranici a následoval obra po cestě do hor. Musel hodně pospíchat, sotva dechu popadal, ačkoliv obr šel velmi pomalu.
Po krátkém čase oba přišli ke skalnímu zámku mistrně ukrytému v lesích. Oba vstoupili dovnitř. Ovčáka až přecházel zrak z toho, co spatřil. Uvnitř byl ukryt nesmírný poklad, ohromné bohatství stříbra a zlata. Vše se neskutečně třpytilo v záři zapadajícího slunce. „Naber si dukátů do kapes,“ pobídl obr ovčáka, „tvá ovce bude dobře zaplacena; ale chraň se vzít něco jiného!“ Při nabírání zlaťáků se však ovčáka zmocnila žádostivost a sáhl také po krásném zlatém svícnu, který si ukryl pod halenu. Rozloučil se s duchem hor a pokračoval směrem k východu ze zámku. Najednou sluneční svit pohasl a ovčák zjistil, že kde dříve byla okna, je nyní samá skála. Ani východ z jeskyně už nebyl na svém místě. Všude jen tvrdá skála. Ovčák v tu chvíli pochopil, že získané bohatství mu není k ničemu. Svou lakotou sám sobě ohrozil život. Co dělat? Odhodil všechny dukáty i zlatý svícen a začal tichounce volat obra, doprošuje se jeho odpuštění. V tu chvíli zarachotil hrom, znovu se zjevil stařec – obr a hromovým hlasem zvolal: „Nebyl jsi spokojen s tím, co jsem ti dal. Lakota tě svedla. Sám ses potrestal.“ Za obrem se zablesklo, zaburácel hrom a ovčák padl bez dechu k zemi. Probudil se na vrcholu neznámé hory, která vyrostla na místě, kde stával obrův skalní zámek. Její vrchol se vypínal nejvýše v celém okolí jako připomínka lidské lakoty, která málem přivedla ovčáka do záhuby. Ten přišel o zlato, ale byl rád, že si zachránil život. A nová hora dostala jméno po duchu hor – Praděd.
Praděd
